V neděli 26.6. se na okruhu v Blansku jel další podnik letošní Le Mans série. Po loňském úspěšném účinkování jsme se rozhodli k účasti i v letošním roce. Martin Minyuk jel se stejným vozem jako minulý rok, Jirka Ročňák změnil karoserii z BMW na Porsche. Oba jeli s podvozkem F 103 GT v kategorii GTéček. Já jsem letos přestoupil z kategorie GT do prestižní LMP 1. Tato kategorie je díky absenci jakéhokoliv omezení nejrychlejší a jezdci zde bojují o celkové vítězství, stejně jako ve skutečném závodě.

                                  


Po příjezdu na dráhu bylo jasné, že závod nebude nijak jednoduchý ani pro pořadatele ani pro jezdce a hlavně pro elektroniku v závodních vozech. Dráha byla mokrá, v některých místech byly louže. Ani pohledy na monitory počítačů, kde na většině z nich svítily zprávy z meteoradaru nevěstily nic dobrého. Přesto se pořadatelé rozhodli dráhu vysušit. Kolem půl desáté byla zahájena kvalifikace. Původně se mělo odjet dvakrát šest minut. Nejlepší zajeté kolo by se počítalo pro postavení na startu hlavního závodu. Vzhledem k mokrému povrchu se pořadatel rozhodnul vyhlásit tři padesátiminutové kvalifikace s tím, že nebylo nutné se žádné zúčastnit. Vzhledem k tomu, že nikdo z nás nechtěl zalepovat regulátor ani přijímač rozhodli jsme se, že kvalifikaci nepojedeme. Tímto pro nás vzniknul prostor celého dopoledne pro obligátní vaření kávy a samozřejmě kritizování jezdících účastníků závodu. Po ukončení kvalifikace  jsme byly zařazeni na poslední tři místa na roštu v poslední skupině C. V podstatě to nebyl žádný problém pro další vývoj závodu neboť i z posledního místa se dá tento závod vyhrát. Tedy za předpokladu, že na to je dostatečně výkonná technika, ale hlavně ruce a hlava.

                                  


Pro závod bylo určeno, že se pojede na šestkrát pět minut. Začínalo se ještě na mírně vlhkém povrchu, který ale poměrně rychle osychal a tak se samozřejmě začalo postupně zrychlovat. Před závodem jsem tajně doufal v konečný výsledek kolem desátého místa celkově. Když jsem po první sérii finálových jízd viděl své jméno na desátém místě byl jsem v tu chvíli velmi spokojený. Martin se usadil na celkovém 16. místě a ve své třídě na 4. místě Jirkovi se nedařilo a po necelých třech minutách odstoupil. V následující jízdě jsem zajel celkově třetí místo a posunul se v průběžném pořadí na šestou pozici. Martin skončil  na 22. místě. Jirkovi se nepodařilo závadu z předchozí jízdy odstranit a musel opět vzdát.

                                  

Ve tětí sérii se mi podařilo najet osmnáct kol a zaujmout dokonce druhé místo. To mi přineslo postup dokonce na třetí příčku celkového pořadí. Martin si devatenáctým časem polepšil i v celkovém pořadí ve třídě. Po té co jsem demontoval pohonnou jednotku ze své formule a poskytnul ji Jirkovi. Podařilo se mu konečně dojet až do cíle. Po odjetí tří pětiminutových jízd nastala změna v délce jízdy, kdy bylo pořadatelem rozhodnuto prodloužit následující jízdy na deset minut. Přestože nejsem příznivcem změn pravidel v průběhu již rozjetého závodu musím uznat, že to nebylo špatné rozhodnutí. Vždyť jsme si přijeli hlavně zajezdit. Na již suchém povrchu se hodně zrychlilo. Tentokrát na mě zbylo čtvrté místo. Nicméně celkově jsem se posunul dokonce na druhé místo celkového pořadí. Martin na devatenáctém místě. Jirka se tentokrát potýkal se soupeři a opět něco ztratil.

                                  

Pátá jízda páté místo, přesto stále průběžné druhé místo. Martin opět devatenáctý. Jirka tentokrát bez problémů a rychleji než Martin. Po odjetí těchto dvou jízd vzniknul nápad odjet další dvě jízdy na patnáct minut. Proti tomuto se již zvedla vlna odporu. Jednak proto, že již bylo pokročilé odpoledne a také proto, že většina jezdců měla již sbaleno.Zůstalo tedy u toho, že se pojede již jen poslední jízda. Za to prodloužená na patnáct minut. Tato jízda měla rozhodnout o našem konečném umístění.  Po třech nepodařených jízdách bylo Jirkovi jasné, že dobré umístění je pryč.  Naopak já i Martin jsme byli spokojeni. Před touto jízdou jsem v krabici s pneumatikami již nenašel vhodnou směs o větším průměru a tak nezbylo něž doufat že zbytek gumy na předních kolech vydrží až do cíle. Bohužel nevydržel. Do cíle jsem tak dojížděl jen na plastu. Byť v této sérii jsem dojel na sedmém místě propadl jsem se jen o jedno místo a celkově si odvážím neskutečné třetí místo v celkovém pořadí. Martin Minyuk byl jistě spokojený se čtvrtým místem ve třídě GT i s celkově osmnáctým. Jirkovi Ročňákovi se bohužel díky poruše regulátoru hned v úvodu závodu nedařilo tak jak by si jistě představoval.

                                 


Naše vystoupení na tomto závodě lze považovat za velmi úspěšné. Je jen škoda, že se tento typ závodů pořádá převážně v Ostravě a jejím okolí což je pro nás tak trochu z ruky. Přesto se zdá, že to nebylo naše poslední vystoupení v letošní Le Mans serii.